Jak náhoda ovlivňuje naše životy

Napadlo vás někdy, čím to je, že se série knih Harry Potter stala tak ohromně úspěšnou (světově prodáno už přes 400 milionů výtisků), zatímco na stohy žánrově podobných knih sedá v obchodech prach? Je opravdu Harry Potter o tolik lepší, než konkureční tituly? Leonard Mlodinow, expert na teorii pravděpodobnosti a profesor na Caltechu, říká ve své nejnovější knize, že nikoliv. Ve skutečnosti o tom, jestli se někdo stane slavným spisovatelem a někdo zůstane neznámým pisálkem, rozhoduje mnohem více náhoda, než schopnosti autora či to, jak je kniha "dobrá".  

Dokladuje to mimojiné i tím, že autorku J. K. Rowlingovou odmítli s prvním dílem Harry Pottera hned v devíti nakladatelstvích. Lidé mají sklon myslet si, že když je nějaká kniha první v žebříčku prodejnosti, že je to kniha kvalitní. Že když někdo bere jako generální ředitel milionový plat, musí to být vysoce schopný a vzdělaný člověk. A že herecká celebrita musí mít mimořádný talent, když je tak úspěšná. Jenže dobrých herců jsou tisíce, celebrit jen pár. Ve skutečnosti tedy o  úspěchu rozhodne spíš náhoda. Napsal jste knihu a nakladatel vám ji odmítnul? To vůbec nemusí znamenat, že vaše kniha je špatná. Zkuste se na to podívat takto: na rozhodnutí nakladatele mohla mít vliv celá řada faktorů, které nemůžete ovlivnit - že se dotyčný nakladatel špatně vyspal, rozešla se s ním přítelkyně, má prostě jiný vkus na knihy, má předsudky, atd...tedy z vašeho úhlu pohledu náhodné faktory, které nemůžete ovlivnit. Mlodinow tedy radí: Náhodným procesům pomůžete tím, že zkoušítě opakovaně. Proto větší úspěch v životě nemají ani tak lidé schopnější, jako spíš vytrvalejší. Rowlingové, které to nevzdaly ani po 9. odmítnutí, Brucové Wilisové, kteří nevzdali snahu se prosadit ani po řadě neuspěšných let a konkurzech. Kdysi jsem pracoval pro jednu českou banku zrovna v době kdy přišla změna vedení. Nový ředitel divize byl mladý dravý sebevědomý muž, který byl přesvědčený že vytvoří z naši divize během několika let jedničku na českém trhu v poskytování spotřebitelských úvěrů. S tímto plánem ale žalostně selhal. Dnes po několika letech neštěkne po spotřebitelských úvěrech této banky ani pes. S odstupem času se tedy nezdá, že by se tento manager dostal na své skvěle placené místo díky svým schopnostem. Spíš měl prostě štěstí. Dokázal přesvědčit své nadřízené o vizi, která se ukázala být nesmyslná a neúspěšná.

V jednom velmi zajímavém experimentu bylo přes 14 tisíc účastníků požádáno, aby si poslechli a ohodnotili - a v případě zájmi si i stáhli - skladby kapel, které nikdy předtím neslyšeli. Účastníci byli rozdělení do osmi oddělených "světů" a údaje o popularitě, které viděli u jednotlivých skladeb se týkaly pouze jejich světa. Všichni umělci ve všech světech začínali s nulovou popularitou a vyvíjeli se ve všech světech nezávisle. Začaly se dít zajímavé věci. Popularita se v jednotlivých "světech" dramaticky lišila. Některé skladby, které byly v jednom světě na prvním místě v popularitě, byly v jiném "světě" naprosté propadáky a naopak. Experimentátoři také zjistili ,že když v rané fázi byla některá skladba častěji stažena, její zdanlivá popularita ovlivnila budoucí nákupy. Tento malý náhodný efekt způsobil, že se na danou skladbu nabalovali další a další zájemci, tedy po způsobu valící se sněhové koule. Pokud se tedy nějaké desky prodá milion kusů, nemusí to vůbec znamenat, že daná kapela je lepší, než její konkurence. Jen měla štěstí. K popularitě ji dopomohla souhra příznivá souhra náhodných faktorů.  

V jiném experimentu ukázali učástnikům kruh, na kterém se náhodně rozsvěcovaly světla. Pokusným subjektům bylo řečeno, že když se budou soustředit, mohou telepaticky ovlivňit světla tak, že se budou rozsvěcovat ve směru hodinových ručiček. Překvapení učastnici si opravdu mysleli, že se jim to daří. Když půlku lidí vyzvali, aby rozsvěcovali světla ve směru hodinových ručiček a druhou půlku proti směru, obě skupiny byly přesvědčeny, že se jim to povedlo. Viděli v náhodném rozsvěcování světel systém, který tam nebyl. Tento experiment může vysvětlovat, proč jsou někteří lidé přesvědčení, že ovládají telekinezi nebo dokonce počasí (ano, i takoví lidé jsou mezi námi), třebaže mraky nad jejich hlavami jeví pramalý zájem o jejich přání.

Náhody a pravděpodobnosti se ale týkají naších životů v mnoha dalších ohledech. Řekněme, že vás bolí zub. Někdo vám doporučí, že na bolest zubů je dobrý zelený čaj. Tak si tedy koupíte zelený čaj a vypijete ho celé litry. Další den vás zub bolet přestane. Je to díky čaji anebo je to jen náhoda? Jak to poznáte? Správná odpověd je, že nepoznáte. Pokud budete tvrdit na základě této jedné zkušenosti, že zelený čaj je dobrý na bolest zubů, je to nesmysl. Nevíte totiž, jestli by ten zub nepřestal bolet i kdybyste ten čaj nepil. Přesto se podobných soudů dopouští lidé neustále. Miliardy lidí věří alternativní medicíně jako je homeopatie, přestože jsou pádné důkazy, že funguje jenom jako placebo. Jak píše Mlodinov ve své knize: Výzkumy došly k závěru, že lidé mají velice mylnou představu o náhodnosti...Nepoznají ji, když se s ní střetnou a nedokaží ji vytvořit, když chtějí. A co je horší, roli náhody v našich životech mylně hodnotí a přijímají rozhodnutí, která evidentně nejsou v jejich nejlepších zájmu."

Experimenty s házením mincí poukázaly na časté mylné přesvědčení lidí, že při delším tréninku by se jejich úspěšnost v hádání, na kterou stranu mince dopadne, zlepšila. A to navzdory povědomí o tom, že mince padají zcela náhodně. Přesto se chovají, jako by to náhodný jev nebyl.  Řada podobných příkladů by se našla i z reálného života. Řekněme, že máte telefon určitého výrobce a ten vám přestane fungovat. Koupíte si tedy nový telefon od stejného výrobce a ten vám časem přestane fungovat taky. Řeknete si, že jde o náhodu, nebo začnete svým kamarádům tvrdit, že dotyčný výrobce vyrábí zmetky? Málokdo si před takovým výrokem udělá statistickou analýzu, jestli je procento poruchovosti vyšší, než u ostatních výrobců. Možná jste měl prostě smůlu a řadě dalších uživatelů telefony stejné značky fungují bez problémů. A možná taky ne.

Vezměme si ještě jednou příklad zeleného čaje. O jeho prospěšnosti či neprospěšnosti již bylo vydáno mnoho studií, na základě kterých pak vyšly články v novinách, které jednou tvrdí "že zelený čaj působí proti rakovině" kdežto za týden se dozvíte z jiného článku že "zelený čaj škodí zdraví" a tak stále dokola. Když si je ale přečtete pořádně, tak se dozvíte například, že ze zkoumaného vzorku lidí, ti, kteří pijí zelený čaj, mají řekněme o 30% nižší výskyt rakoviny. To je ale něco jiného, než tvrdit, že zelený čaj snižuje riziko rakoviny. Onen nižší výskyt rakoviny u pijáků čaje v dané studii může být čistě náhodný, popřípadě může souviset s něčím úplně jiným, než se zeleným čajem. Můžeme třeba říct, že lidé, kteří pijí zelený čaj, jsou celkově jiní lidé, než ti, kteří ho nepijí. Může to být například tak, že pijáci zeleného čaje obecně pijí méně alkoholu, méně kouří, celkově se více starají o své zdraví více, než nepijáci. Tyto a další efekty není snadné oddělit. Proto například v nedávném hodnocení 51 studií o zeleném čaji musela hlavní autorka Katja Boehm konstatovat, že "navzdory velkému počtu hodnocených prací, stále není jasné, zda zelený čaj může opravdu zabránit vzniku různých druhů rakoviny."

Čistě náhodou se tedy občas stává, že určitý lék se zdá fungovat, třebaže tomu tak není. Někdy se také čistě náhodou stává, že výměnu managera následuje růst zisku a tento úspěch je připisován jemu, i když s ním neměl nic společného. Čistě náhodou se občas zdá, že astrologie funguje, třebaže bylo prokázano, že občasné úspěšné předpovědi jsou na úrovni náhody. Občas se zdá, že modlitba za něčí uzdravení se vyplnila, ačkoli bylo prokázano, že případné zlepšení stavu po modlitbě je rovněž na úrovni náhody. Aby se náhoda rozlíšila od skutečného efektu, je třeba velké množství pokusných subjektů, pečlivě navržené a provedené studie s pečlivým a správným použitím statistických metod. V případě zeleného čaje zatím ani to nepomohlo k nalezení jednoznačných výsledků, což naznačuje, že příznivý efekt zeleného čaje na zdraví, pokud nějaký vůbec je, tak je velmi malý. Historky typu "babička říkala, že ji po tom mátovém čaji přestaly bolet klouby" mají tedy při zjišťování skutečného léčebného efektu prakticky nulovou hodnotu. Přesto příklady tohoto typu bere většina lidí běžně zcela vážně a řídí se podle nich v životě.

Jsou lidé, kteří tvrdí, že náhoda neexistuje, že vše se děje z nějakého důvodu. Jeden ze zakladatelů kvantové fyziky Max Bohr ale naopak prohlásil, že "náhoda je fundamentálnější koncept, než kauzalita." Vskutku se ukázalo, že na úrovni atomů se dějí události ryze náhodné a nepředvídatelné. Třeba takový radioaktivní rozpad atomů. Jediné, co lze u tohoto jevu předpovědět je, že z určitého množství prvku A se polovina atomů za určitý čas přemění na prvek B. Nelze už ale říct, kdy se ten který konkrétní atom rozpadne a to ani v principu. Ani kdybychom znali veškeré vlastnosti toho atomu i všech okolností, které by jeho rozpad mohly ovlivnit. Možná vás napadne, že přesto o náhodu nejde, že rozpad atomů se určitě přece jenom řídí podle nějakých přesně daných zákonů, jen na ně vědci zatím nepřišli. Tento názor má ve vědecké komunitě název teorie skrytých proměnných. Jedná se ovšem o názor zcela okrajový, který málokdo mezi vědci bere vážně. Jak napsal na svém blogu strunový fyzik Luboš Motl: "Po pečlivém zhodnocení důkazů společně s důmyslnými myšlenkovými experimenty, je závěr zcela jasný. Skryté proměnné nemůžou fungovat a mikroskopický svět se nemůže řídit deterministickými zákony. Pokud to někdo shledává z filozofického hlediska problematické, je to pouze jeho psychologický problém."

Rozpad atomů je tedy věc ryze náhodná. Je velmi pravděpodobné, že i vznik vesmíru byla nejspíš událost náhodná, ničím neřízená, třebaže by většina lidstva ráda ve vzniku našeho vesmíru viděla akt stvoření.

Fakt, že náhoda se vyskytuje na každém kroku a ovlivňuje naše životy, není sám o sobě ani dobrý, ani špatný. Povědomí o vlivu náhod ale může přispět k racionálnějšímu a objektivnějšímu rozhodování. Proto je dobré o tom vědět.