Mýta a fakta o globálním oteplování - díl II. - A přece se otepluje

Od doby co jsem napsal první část článku Mýta a fakta o globálním oteplování, se na jeho aktuálnosti nic příliš nezměnilo, protože argumenty popíračů klimatických změn jsou víceméně pořád stejné. Nějaké nové se ale přece jenom objevily a také došlo k aféře ClimateGate, během které všichni konspirační teoretici vyskočili jako čerti z krabičky. Co je tedy pravdy na tvrzeních odpůrců globálního oteplování?

Od roku 1998 se neotepluje

Ze tří teplotních záznamů (HadCRUT3, NASA GISS a NCDC) pouze HadCRUT3 vykázal rok 1998 jako rekordní nejteplejší rok. Podle NASA GISS byl nejteplejší rok 2005 . Ale čím to tedy je, že se tyto teplotní záznamy liší? Anglický úřad National Weather Service provedl analýzu a porovnal s vlastními záznamy:

Horní část obrázku ukazuje záznam HadCRUT3, podle kterého byl rok 1998 nejteplejším rokem, níže je rekonstrukce National Weather Office. Z obrázku je jasně patrné, že první analýza zcela vynechala oblasti, ve kterých docházelo k největšímu oteplování, tedy arktický region, severní část Ruska a většinu Afriky. Celý fígl je tedy v tom, že odpůrci oteplování mávají nekvalitní teplotní rekonstrukci a tvrdí na tomto základě, že oteplování skončilo. Podle dosavadních odhadů byl rok 2009 pátý nejteplejší od počátku měření. a nejteplejší bylo i celé poslední desetiletí ve srovnání s předchozími desetiletími. Přitom dle odhadu známého klimatologa NASA Jamese Hansena, příští rok bude s velkou pravděpodobností překonán teplotní rekord z roku 2005. Jak ale nedávno poukázal časopis New Scientist, zdaleka nejde jen o nějaké od stolu vytvořené grafy:

"Zapomeňte na teplotní záznamy sestavené výzkumníky, jako jsou ti, jejichž emaily byly nedávno odcizeny (řeč je o aféře Climategate, viz můj příští článek). Příští jaro výjděte na zahradu nebo do nedaleké přírody a zaznamejte si, kdy se na stromech objeví listy, kdy rozkvetou květiny, kdy přiletí migrující ptáci a tak dále. Srovnejte svoje záznamy se záznamy historickými, pokud jsou dostupné, a pravděpodobně zjistíte, že jaro přichází o dny a dokonce i o týdny dříve, než před několika desetiletími. Jaro přicházející dříve nelze zfalšovat, ani stromy rostoucí čím dál výše na horách, ani ledovce ustupující v údolích o kilometry, ani ptáky měnící své období stěhování, nelze zfalšovat ani tající permafrost na Aljašce nebo rozšiřující se tropy, nebo odlamující se kusy ledovců na Antarktickém poloostrově nebo hladiny řek kulminující stále dříve díky časnějšímu tání ledu nebo stále rychleji stoupající hladiny moře nebo kterýkoli z tisíců dalších případů. Žádné z těchto pozorování samo o sobě nedokazuje, že země se otepluje, mohlo by jít kupříkladu o regionální efekty. Ale dejte dohromady data z celého světa a získáte nezvratný důkaz dlouhodobého oteplovacího trendu."

Stále více klimatologů zpochybňuje vliv člověka na oteplování

Podle Oregonské petice, kterou najdete zde, přes 31 tisíc amerických vědců popírá globální oteplování. Problém s touto petící však je, že ji může podepsat kdokoli a nijak nemusí dokazovat svou totožnost či kvalifikaci. I kdybychom však tuto petici brali vážně, tak kvalifikaci v oboru klimatologie má pouze 39 osob z tohoto mnohatisícového seznamu. Naopak drtivá většina signatářů nemá s klimatologií  nic společného.

Oproti tomu průzkum uveřejněný v roce 2009 (Doran a spol) uvádí následující výsledky na otázku: Myslíte si, že lidská aktivita přizpívá významným způsobem ke změnám průměrné teploty na zemi?

Kladně odpovědělo na otázku 97% z aktivně publikujících klimatologů. Za povšimnutí také stojí, že podle průzkumu mezi laickou veřejností odpovědělo kladně pouze 58%. Problémem tedy nejsou neshody mezi vědci ohledně příčin globálního oteplování, ale spíš to, jak závěry vědců efektivně vysvětlit veřejnosti  (v dnešní době kdy se každý druhý bloger idnesu cítí povolaný hovořit o klimatologii :-)

Jak víme, že oteplování je vlivem CO2?

O tom, že CO2 je sklenikový plyn a absorbuje teplo, ví vědecká veřejnost přinejmenším od roku 1861. Tento fakt byl v laboratoři mnohokrát potvrzen . Podle těchto výsledků bychom očekávali, že zvýšený podíl CO2 v atmosféře povede k větší absorbci dlouhovlného záření, kterému zabrání v odrazu zpátky do vesmíru. Tento předpoklad byl otestován ve studii z roku 2001 (Harries a spol) která srovnala hodnoty záření získáné satelity mezi léty 1970 a 1997. Výsledek vypadal následovně:

Ze studie vyplynulo, že během 27 let došlo k poklesu záření odraženého ze země na vlnových délkách, na kterých skleníkové plyny jako CO2 a metan absorbují energii. Autoři studie tedy našli "přímý experimentální důkaz významného nárustu sklenikového efektu na zemi." Týto výsledky byly potvrzeny i následnými studiemi (Griggs 2004 nebo Chen 2007 nebo Evans 2006, který v závěrů své práce píše, že "Tato experimentální data by měla efektivně vyvrátit argument skeptiků, že neexistují experimentální důkazy pro spojení mezi nárustem skleníkových plynů a globálním oteplováním."

V debatě o globálním oteplování však již "popíračům" globálního oteplování ani tak nejde o hledání a zkoumání klimatologických studií a tak místo seriozních dat rozhodují o výsledcích veřejné diskuze ti, kterým se podaří najít co nejvíce špíny na svého oponenta, jak se ukázalo v nedávné aféře "Climategate". Té se budu věnovat ve svém příštím článku.

Mýty a fakta o globálním oteplování - 1. část