Předpovědi vědecké a předpovědi věštecké

Když se Neil Shubin chystal učinit největší paleontologický objev své kariéry, uvažoval následovně: První suchozemští živočichové se na Zemi objevili někdy před 365 miliony léty. Zato v horninách starých okolo 385 milionů let nacházíme pouze ryby. Na základě evoluční teorie můžeme tedy odvodit, že někdy mezi těmito dvěma obdobími musel existovat spojovací mezičlánek, který byl něco mezi rybou a suchozemským živočichem. Vědělo se, že horniny odpovídajícího stáří lze najít na Ellesmerově ostrově.

Během následujících 6 let podniknul Shubin do této arktické pustiny na severu Kanady čtyři expedice. Ale nakonec skutečně našel, co hledal - fosilii živočicha, jehož končetiny byly něco mezi ploutví a primitivními nohami. Druh dostal název Tiktaalik a zpráva o jeho nálezu obletěla světová média. Kdyby evoluční teorie nebyla pravdivá, nebyl by přitom žádný důvod se domnívat, že právě v těchto horninách najde právě takového živočicha - jestli se druhy na Zemi objevily v konečné podobě tak, jak je pánbů stvořil - pak jakákoli fosilie by se mohla nacházet kdekoli. Jenže jak píše Shubin ve své knize Ryba v nás, "hledání fosilii je velmi precizně plánovaná činnost, jejíž výsledky navíc můžeme do určité míry předpovídat (str. 12). Je to proto, že zkameněliny se nevyskytují v horninách nahodile, ale v souladu s předpověďmi evoluční teorie.

Na obrázku nahoře - Ellesmerův ostrov, kde byla nalezena fosilie Tiktaalika. Obrázek níže - vývojová linie od ryze mořských živočichů k prvním suchozemským. Tiktaalik je uprostřed.  

Na tomto příkladu si tak můžeme ilustrovat schopnost vědeckých teorií činit přesné předpovědi - protože právě tato schopnost je tím, co činí vědu tak užitečným nástrojem. Díky evoluční teorii dnes víme, že všechny druhy života na Zemi si jsou více či méně příbuzné, protože všechny sdílí jednoho společného předka. Vědci dnes umí vytvářet tzv. "fylogenetické" stromy života, kterými tuto příbuznost znázorňují. Takové stromy života můžeme zkonstruovat třeba podle koster, genů nebo proteinů, ze kterých se tito živočichové skládají. Odpůrci evoluční teorie by mohli namítnout, že podobné stromy života bychom mohli vytvořit i pro auta nebo nábytek, můžeme například udělat strom příbuznosti aut podle typu karosérií, podle barvy nebo podle typu motoru - znamená to snad, že auta se také vyvinula ze společného předka? Nikoliv. Auta společného předka nesdílí a proto stromy, které z nich lidé sestaví, se nebudou shodovat - strom sestavený podle typu karoserie bude jiný, než strom sestavený podle barvy aut. Existuje například 213 458 046 676 875 způsobů, jak můžete uspořádat 15 živočišných druhů do stromu. Pravděpodobnost, že stromy sestavené dvěma různými metodami se budou shodovat, je-li teorie společného předka nepravdivá, je tedy astronomicky malá. A přesto se tyto stromy shodují (samozřejmě to záleží i na přesnosti metod, pomoci kterých tyto stromy sestavujeme). Takové splněné předpovědi tedy jsou pro vědce silným argumentem, že dotyčná teorie je skutečně pravdivá. Má to ovšem háček. A sice, že předpověď teorie se může splnit i přesto, že samotná teorie je nepravdivá. Vezměme si následujíí teorii: "Hodím si teď mincí a jestli padne panna, jsem jasnovidec." Jenže jak víme, šance, že správně uhádnu hod mince je 50% i bez jasnovideckých schopností. Můžu se tedy klidně trefit a nijak to nedokazuje, že jsem jasnovidec. Předpovědi ve vědě by proto neměly být takto triviální, nýbrž měly by být dostatečně odvážné.

A to je právě jedna z věcí, které odlišují opravdovou vědu od pseudovědy a obecněji všeho, co se týká paranormálních jevů a schopností. Například předpovědi různých astrologů, jasnovidců či neumerologů jsou v podstatě vždy buď mylné, nebo natolik triviální, že mohou s velkou pravděpodobností vyjít i pouhou náhodou. Vezměme třeba následující hypotetickou předpověď astrologa:

"V příštím roce vás čeká změna zaměstnání. Váš partner vás podvede, což povede k rozchodu. Také vás čekají zdravotní problémy, díky kterým se ocitnete v nemocnici."

Zde máme docela konkrétní předpověď, která je navíc časově ohraničena příštím rokem. Je však zřejmé, že všechny popisované věci se v životě každého člověka dějí poměrně často. Lidé mění zaměstnání, jsou si nevěrní, rozcházejí se a návštěva nemocnice může být jak hospitalizace, tak i jen obyčejné vyšetření, to z předpovědi nevyplývá. U každé z této události existuje pravděpodobnost až v desítkách procent, že nastane nezávisle na tom, jestli astrolog má opravdu nějaké zázračné schopnosti předpovídat budoucnost nebo jen tipuje. Člověk má navíc tendenci pamatovat si jen to, co zapadá do jeho světonázoru, tedy v tomto případě splněné předpovědi, kdežto ty nesplněné zapomene. Dalším faktorem je, že člověk může splnění předpovědi sám pomoct, například když budu přesvědčený, že budu vyhozen z práce, pak co bych se snažil? Když vím, že mě partnerka podvede, proč bych se k ní měl chovat hezky? Můj přístup k těmto věcem tak může způsobit splnění proroctví. Člověk má navíc tendenci vidět souvislosti i tam, kde žádné nejsou, například budu se modlit za něčí vyléčení z chřipky a dotyčný člověk se pak skutečně uzdraví. Znamená to, že modlitba fungovala? Nebo je to jen náhoda? Když budu pomocí virgule hledat vodu a najdu ji, znamená to, že proutkaření opravdu funguje? Nebo je to jen náhoda? Vždy, když si vědci dají tu práci a zkoumají paranormální jevy a schopnosti pomocí vědeckých metod, zjistí, že jsou k nerozeznání od náhody. Výsledek pak více vypovídá o nespolehlivosti intuitivních úsudků, neomezené schopnosti člověka věřit čemukoli a racionalizovat vše, co jeho víře odporuje (telepatie dnes nefungovala, protože přítomnost skeptika narušila moje schopnosti) než o samotné existenci paranormálních jevů.

Často lze slyšet, že vědci a potažmo skeptici, jsou příliš omezení svými teoriemi a odmítají uznat vše, co do nich nezapadá, jako třeba existenci paranormálních jevů či jakési "duchovní reality". Jenže historie vědy ukazuje, že to není pravda. Kvantová teorie či teorie relativity tvrdí nesmírně podivné věci. Tvrdí věci, které jsou zcela mimo běžnou každodenní zkušenost člověka. Když se tyto teorie objevily, postavily na hlavu naše chápaní pojmů, o kterých jsme si mysleli, že je dobře známe, jako prostor, čas nebo hmota. Gravitace ohýbá samotný časoprostor, čas v letícím letadle či v kosmické lodi plyne rozdílnou rychlostí než na zemi, elementární částice mohou být na více místech najednou, mohou vznikat z ničeho, atd.. Jenže všechny tyto teorie učinily přesné předpovědi, které se potvrdily a potvrzují dodnes. Vědcům proto nezbylo nic jiného, než uvěřit tomu, že příroda se skutečně chová tak, jak popisují teorie relativity a kvantová fyzika. Obě teorie předpověděly různé fyzikální jevy s takovou přesností, že bychom je mohli srovnat s tím, jako kdyby jasnovidec každý den správně uhodl všechna čísla, která padnou v loterii. Kdyby se jasnovidcům dařilo pravidelně vyhrávat loterie, jistě by nikdo nepochyboval o tom, že tito lidé mají nějaké záhadné schopnosti, zvlášť když vyloučíme všechna ostatní přirozená vysvětlení, například že nemohli výsledek loterie nějakým způsobem ovlivnit. Jenže nic takového jsme zkrátka nikdy neviděli a proto také odměna milion dolarů Jamese Randiho za jakoukoli ukázku paranormálních schopnosti zůstává desítky let nevyplacena. Ve srovnání s vědou zůstávají všechny triky astrologů, jasnovidců, léčitelů či telepatů tak slabé, že se nelze divit přezíravému postoji ze strany skeptiků a vědců.

Častý argument lidí, kteří věří v existenci těchto neviditelných fenomenů, je, že vědecká metoda zkrátka není vhodný nástroj, jak tyto věci objevit. Duchové jsou nehmotní, tak je nelze najít pomoci hmotných měřících nástrojů. Jenže pokud bychom měli věřit všem těm svědectvím, fotkám a videím, na kterých jsou tito duchové údajně zachyceni, tak je zřejmé, že musí nějakým způsobem působit na hmotu, což jsou i naše oči a kamery.  A když působí na hmotu, neměl by být problém je detekovat pomoci přístrojů. Navíc vědci projevili obrovskou vynálezavost v hledání věcí, které nejsou vidět. Kupříkladu neutrina jsou částice, které s hmotou interagují jen velice zřídka a proto jsou pro nás neviditelné. Přesto již ve třicátých letech Wolfgang Pauli předpověděl jejich existenci na základě studia radioaktivního rozpadu beta. Zdálo se, že při tomto rozpadu dochází ke ztrátě energie. Jenže podle zákona zachování se energie ztrácet nemůže. Podle Pauliho chybějící energii odnáší neviditelná částice - neutrino.  neutrina mohou proletět skrze planetu Zemi jako duch, díky čemuž je pořad televize PBS pojmenoval "ghost particle" (ghost=duch, particle=částice). Vědcům se přesto podařilo najít způsoby, jak tyto částice detekovat. V 60. letech jistý Ray Davis postavil v bývalém zlatém dole 1,5 kilometrů pod zemí obrovský detektor, který byl naplněn 600 tunami tekutiny. Byl určen k detekci neutrin, které měly vznikat v nitru slunce při jaderných reakcích. Z výpočtů vyplynulo, že za týden by se mělo zhruba 10 atomů této tekutiny srazit s neutrinem a přeměnit se na argon. Pokud by se podařilo ony atomy argonu najít, měli bychom důkaz existence slunečních neutrin. Ačkoliv v 60. letech bylo něco takového na hranici možností, Ray Davis svými experimenty na dně dolu strávil řadu let a neutrina skutečně nacházel. Dnes vědci pracují na hledání ještě prchavějších částic a jevů, jako je Higgsův boson, temná hmota, neviditelné prostorové dimenze. Zatímco lidské oči dokáží vidět pouze úzkou část elektromagnetického spektra, vědecké přístroje dokáží vidět ultrafialové, rentgenové či infračervené  záření, mohou vidět věci příliš malé pro naše oči, jako molekuly a atomy i příliš vzdálené objekty jako galaxie. Přesto tyto přístroje nedokázaly odhalit žádné důkazy existence duše, žádné stopy energie chi, se kterou operuje čínská medicína a léčitelé, žádné tajmené něco, díky kterému by měly planety působit na lidi, jak tvrdí astrologie. Právě naopak, existují dobré důvody domnívat se, že nic z toho, o čem se můžete dočíst v esoterické literatuře, není pravda. Možná problém není v tom, že vědecké metody jsou příliš nedokonalé, ale spíš v tom, že neexistují žádní duchové, žádný posmrtný život, žádní opravdoví jasnovidci, astrologové ani léčitelé. V takovém případě bude lepší, když v touze po poznání místo esoterické literatury raději v knihkupectví zavítáte k regálu s názvem Věda.

Davisův detektor neutrin byl umístěn ve zlatém dole Homestake v Jižní Dakotě. Experimenty tam probíhaly v letech 1967 - 1984.