Obklopují nás tajemné energie?

Většina esoterických a paranormálních teorií, ať už se jedná o vitální sílu „čchi“, pránu, telepatii, telekinezi nebo třeba auru, se odvolává na pojem „energie.“ Jak tyto věci fungují? Působí zde nějaká vědou zatím neobjevená energie, dozvídáme se. Také se běžně říká, že někteří lidé mají „negativní energii“, že někdo disponuje „léčivou energií“ nebo že „všechno je energie.“ Takřka vždy jde o formy energie, jejichž existenci věda neuznává, což je většinou omlouváno tím, že tyto energie leží mimo dosah vědy.

Lidé, kteří tvrdí takové věci, mají něco společné:  Mají zcela zkreslenou představu o tom, co slovo energie vlastně znamená. Z hlediska fyziky má totiž tento pojem jednoznačný význam: energie je schopnost hmotného tělesa konat práci. Tečka. A z toho vyplývá několik velice důležitých věcí. Jak píše autor učebnic fyziky Jan Maršák:  

 „Energie je vždy vlastností hmotných objektů, nikoli nějaký samostatný hmotný objekt. Opomenutí tohoto faktu v literatuře vede často k různým fyzikálně naprosto nesmyslným vyjádřením. Setkáváme se tak s tvrzeními, že hmota se mění na energii, že je ekvivalentní energii, že vesmír je složen z hmoty a energie, (...) apod. Ve všech těchto případech jsou takováto nesmyslná tvrzení založena právě na mylném chápání energie jako nějakého objektu, který může existovat sám o sobě. Mimochodem, tato interpretace se vyskytuje prakticky vždy v pseudovědě a pseudotechnologiích, kde se to různými energiemi, chápanými převážně jako nějaký zvláštní druh záření, obvykle vysílaného či přijímaného pouze k tomu nadaným senzibilním jedincem, přímo hemží.“

 V okamžiku, kdy si uvědomíme, že energie je vždy vlastnost hmoty a nemůže existovat sama o sobě, najednou vidíme, že řada esoterických tvrzení ztrácí smysl. Je snad aura tvořena nějakými částicemi (které nesou určitou energii)? A jestli ano, proč je ještě věda neobjevila, popřípadě proč by měly být mimo dosah vědy?

 Fyzik Victor Stenger ve svém článku „The Breath of God: Identifying Spiritual Energy" píše, že po desetiletích vědeckého badání, pozorování a experimentech tisíců vědců, už dnes můžeme jednoznačně říct, že vesmír obsahuje pouze hmotu a nic víc.  Podle něj ale není dopředu vyloučené, že by vesmír kromě částic a známých fyzikálních sil mohl obsahovat i nějaké další ingredience. Pokud existují, neměl by být problém objevit jejich stopy ve vědeckých experimentech:

„Pádný vědecký důkaz porušení zákona zachování energie by byl znamením, že v našem vesmíru působí zatím neznámá forma energie. Představme si například těleso v klidu a zcela izolované od všech známých zdrojů energie. Najednou bychom viděli, že se začalo pohybovat. Takové pozorování by naznačovalo zjevné narušení zákona zachování energie. Pohybující se těleso má kinetickou energii, ale původní energie byla nula.“

Pokud by se podařilo vyloučit všechna přirozená vysvětlení, jako například, že jde o nějaký trik, pak máme na světě důkaz neznámé energie. I kdybychom nemohli tuto energii přímo vidět či detekovat, můžeme její existenci nepřímo odvodit z toho, jak působí na hmotu.  Příkladem je objev částice zvané neutrino. Tato částice je pro nás neviditelná, prochází hmotou jako duch, dokáže dokonce bez problému projít skrze naši planetu. Jak tedy vědci přišli na to, že existuje? Pomocí studia takzvaného beta rozpadu. Zdálo se, že je při něm porušen zákon zachování energie. Jakoby se část energie někde ztrácela. Wolfgang Pauli ale přišel s jiným vysvětlením: chybějící energii unášela neviditelná částice – neutrino. Ta interaguje s běžnou hmotou velice vzácně, proto ani Pauli nevěřil, že se ji někdy podaří přímo detekovat (vsadil na to dokonce  bednu šampaňského). Jenže uplynulo pouhých 25 let a vědcům se přesto podařilo existenci neutrin prokázat. Vědci dnes dokáží měřit energie a hybnost jednotlivých částic s vynikající přesností a kdyby na ně působila jakákoli neznámá síla či energie, mohli by ji detekovat. Jenže nic takového se nestalo, žádná energie čchi ani psychická energii, která by umožňovala ohýbat lžíce sílou vůle, se nikdy nenašla. Není to proto, že by k tomu vědci neměli vhodné prostředky. Je to tím, že nic takového zkrátka neexistuje. Jak píše Stenger:

„Zdá se, že paranormální jevy v přítomnosti zkušených a hlavně skeptických pozorovatelů mizí. Pokud by takové věci zachytily sofistikované přístroje v řádně kontrolovaných experimentech, museli bychom je brát vážně.“

Jenže spousta lidí tvrdí, že umí ohýbat lžíce sílou vůle a léčit nemoci na dálku.  Kde tedy berou vědci jistotu, že někdy v budoucnu nebude prokázáno, že jejich schopnosti jsou skutečné a využívají k nim nějakou neznámou formu energie? Není krátkozraké tvrdit, že něco neexistuje, když věda ještě zdaleka neobjevila všechno a navíc i současné teorie jsou neustále upravovány a nahrazovány jinými? Troufám si tvrdit, že není. Když pomineme fakt, že mnozí skeptici jako James Randi nebo Joe Nickell strávili celý život marným hledáním paranormálních a dalších sporných jevů přímo v terénu, své k tomu má co říct i fyzika. Jak napsal fyzik Sean Carroll z California Institute of Technology:

„Klíčový fakt tady je, že v rámci moderní fundamentální fyziky, nejenom že některé věci zkrátka víme, ale navíc můžeme přesně říct, kde jsou limity našich vědomostí. Jak všichni víme, v biologii, neurovědě, nemluvě o finálních fyzikálních zákonech, je spousta věcí, kterým zatím nerozumíme. Ale je taky spousta věcí, kterým rozumíme. Postačí nám základní vlastnosti kvantové teorie pole, abychom definitivně vyloučili myšlenku, že můžeme ovlivnit na dálku předměty čistě silou vůle. Velké ponaučení  zde je, že věda sice neví všechno, ale to neznamená, že „všechno je možné“. (…) Nemusíme provádět složité dvojitě zaslepené experimenty, abychom se dozvěděli, jestli jasnovidci opravdu mají zvláštní schopnosti. Naše znalosti zákonů fyziky je vylučují. Spekulace o opaku nejsou doménou odvážných vizionářů, nýbrž šarlatánů.“

 Neznamená to, že jsou jen takoví vědci příliš zaslepení vůči existenci dosud neobjevených sil či energií? Vůbec ne. Sami uznávají, že takové síly nejspíš existují, ale jejich působnost se omezuje na úroveň mikrosvěta, která ještě není dostatečně prozkoumaná. Takže v měřítku každodenní zkušenosti nemohou mít žádný vliv. Jinými slovy – žádné ohýbání lžíce myšlenkou, žádná telepatie ani žádná tajemná energetická centra, která používají léčitelé. Jak píše Sean Carroll:

„Mohla by existovat nějaká nová síla, kterou ještě moderní věda neodhalila? Ale jistě! I já jsem přišel s teorií, která takové síly zahrnuje. Fyzikové tuto možnost v žádném případě neodmítají, naopak jsou z ní nadšeni. Ale také berou vážně experimentální limity. A tyto limity jednoznačně ukazují, že jakákoli nová síla musí působit buď jenom na velmi krátké vzdálenosti (méně než milimetr) nebo musí být mnohem slabší než gravitace, což je nesmírně slabá síla.“  

(Pokud máte pocit, že gravitace slabá není, je to proto, že na vás působí naše planeta, obrovská koule o průměru téměř 13 000 kilometrů. Když ale vezmete dva předměty běžné velikosti, třeba cihly, ty jsou k sobě přitahovány jenom velmi slabou sílou.) Jinými slovy, neobjevené síly možná existují, ale na veliké objekty, jako jsme my, nebo lžíce, zkrátka nemohou mít žádný vliv. Sean Carroll tedy uzavírá slovy:

„Kdyby parapsychologové používali metody vědeckého badání, podívali by se, co víme o fyzikálních zákonech, zjistili by, že jejich zamýšlený objekt studia už byl vyloučen, a během třiceti sekund by svoji činnost zase ukončili.“

Podobný názor propaguje ve své knize Knocking on Heaven´s Door asi nejslavnější žena současné teoretické fyziky – Lisa Randall, která působila na univerzitách Princeton, MIT a v současnosti pracuje na Harvardu:

„Jevy, které jsou za hranicemi dosahu naši techniky, podle definice nemají žádné měřitelné důsledky kromě těch, se kterými už počítáme. Lidé si až příliš často pletou to, že vědecké poznatky se vyvíjí, s tím že nemáme vůbec žádné poznatky a pletou si situaci, kdy objevujeme nové fyzikální zákony s tím, že neplatí žádná spolehlivá pravidla. Pochybovači tvrdí, že bez ohledu na vědecké důkazy, vždycky může někde v něčem být háček nebo skulina. Možná by lidé přece jenom mohli vstát z mrtvých, nebo přinejmenším cestovat strojem času do středověku nebo do Středozemě. Tito  pochybovači prostě nevěří tvrzením vědy, že něco je jednou provždy nemožné. Nicméně, i přes to, že je moudré mít  otevřenou mysl a uznávat, že přijdou nové objevy,  je v této logice skryt hluboký omyl. (…) ...i když budou existovat vždy neprozkoumané vzdálenosti nebo  rozsahy energií, kde by mohly platit jiné fyzikální zákony, současně ale známe zákony fyziky v běžných lidských rozměrech velmi dobře. Měli jsme dostatek příležitostí otestovat tyto zákony v průběhu staletí.“

 Možná vás napadne: Ale nevyvrátili už vědci mnohokrát své vlastní teorie? Nevyvrátila Einsteinova relativita Newtonovou teorii? A nepostavila snad kvantová teorie naše chápání světa na hlavu? Nikoliv, každá z těchto teorií má svoje pole působnosti.  Pokud necestujete rychlostí bližící se rychlosti světla, můžete klidně vynechat efekty teorie relativity (protože jejich vliv je zanedbatelný). A pokud nejste menší, než je rozměr atomu, můžete klidně ignorovat i poznatky kvantové teorie. Při běžných rychlostech, vzdálenostech a rozměrech můžete klidně vynechat i jakékoli další fyzikální teorie, které budou v budoucnu objeveny. Příkladem může být strunová teorie, na které pracuje i zmíněná Lisa Randall. Tato teorie mimo jiné předpokládá existenci dalších prostorových dimenzí. Jejich existenci zatím nikdo neprokázal, ale i kdyby existovaly, nemohou mít na nás žádný vliv. Musí být příliš malé, aby se projevovaly jakýmkoli viditelným či měřitelným způsobem.

 Je dobré si uvědomit, že na detailních znalostech chování hmoty jsou postaveny všechny naše moderní technologie od mobilních telefonů, počítačů až po jaderné elektrárny nebo tomografy. Pokud tedy vědci odmítají veškeré „nadpřirozeno“, není to proto, že by byli předpojatí, ale proto, že ani po stovkách let vědeckého bádání nenašli ve vesmíru nic, co by naznačovalo jeho existenci. Zato našli spoustu důkazů o tom, že člověk je tvor iracionální a má sklony k magickému myšlení bez ohledu na důkazy.

Zdroje:

Jan Maršák - Hmota, energie a hmotnost Sean Caroll - Telekinesis and Quantum Field Theory Victor Stenger - The Breath of God: Identifying Spiritual Energy Lisa Randall - Knocking on Heaven's Door: How Physics and Scientific Thinking Illuminate the Universe and the Modern World