Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Věk popíračů

4. 08. 2010 9:41:21
V květnu vydal časopis New Scientist speciální číslo s názvem Age of Denial (Věk popírání). Věnuje se v poslední době rozšířenému fenoménu popírání vědeckých poznatků. Ať už se jedná o odmítání vakcín pro údajnou škodlivost, boj kreacionistů proti evoluční teorii, hnutí popírající "oficiální" verzi událostí 11. září, popírače holocaustu nebo popírače globálního oteplování či vlivu člověka na klima, všechny tyto zdánlivě nesouvisející snahy mají mnoho společných rysů.

Onoho vydání New Scientist si všiml i prominentní český (klimatický) popírač Vítězslav Kremlík, komentoval ho způsobem sobě vlastním: "Vysvětlují nám tam, že nevěřící psi jsou blázni a rouhači. Kdo protestuje proti utajování ve vědě, je prý nepřítel vědy.To muselo stát prachů! Nejspíš tu kampaň platí z pokut, které my musíme Al Gorovi platit za globální otepování."

V prvé řadě je ale třeba podotknout, že skepticismus k vědeckým poznatkům není nic špatného, ba právě naopak, je to pro vědecké bádání základní předpoklad. Opravdový vědec musí být skeptický k poznatkům svých kolegů i ke svým vlastním. To zahrnuje každou informaci kriticky zhodnotit, než ji člověk příjme za fakt a schopnost své poznatky přehodnotit, když se objeví nové důkazy. Popírači však obvykle postupují opačně, začnou již s vypracovaným závěrem a pak teprve k němu hledají argumenty. Kreacionista například má problém s evolucí, protože odporuje biblické knize Genesis, podle které Bůh stvořil život na zemi víceméně v jeho současné podobě. Proto evoluce nemůže být pravdivá, stačí jen najít důkazy. A když chcete najít argumenty proti evoluci, v dnešní době internetu to není žádný problém. Co už se ale jako jednostranně zaměřený popírač nedozvíte, je, že na každý takový argument existuje přesvědčivý protiargument. Zkrátka chcete-li si udělat obrázek na nějakou složitou problematiku, nestačí jen číst argumenty jedné strany.

New Scientist uvádí ve svém článku další znaky, podle kterých spolehlivě poznáte popírače. Jejich seznam je níže - komentáře a příklady k nim jsou mé vlastní:

1) - Konspirační myšlení. Jestliže vědecké časopisy tvrdí, že globální oteplování je skutečné, pak jsou zcela jistě podplacené Alem Gorem, který na klimatických změnách musí dobře vydělávát. Jestliže vláda tvrdí totéž, pak musí být součástí konspirace, určitě na tom vydělává taky. A klimatologové? Ti v tom jedou jakbysmet, jinak by nedostali peníze na výzkum.

2) - Falešní experti. Jelikož vědecký konsenzus je většinou na opačné straně, než je názor popíračů, dělá jim problém sehnat kvalifikovaného odborníka, který by potvrdil jejich tvrzení. Proto se musí obvykle spokojit s tím, co je - Anthony Watts (bývalý televizní hlasatel předpovědí počasí), Steven McIntyre (bývalý důlní konzultant), Christopher Monckton (vystudoval žurnalistiku) a dokonce i Václav Klaus, to všechno jsou prominentní kritici vlivu člověka na klima, které Heartland institute vede jako "experty" na globální oteplování. Své "experty" mají i kritici oficiální verze událostí z 11. září 2001, sdružení se vznešeným názvem "Scholars for 9/11 Truth" má mezi sebou vystudované filosofy, teology, matematiky, bohužel ale téměř nikdo z nich nemá odbornou kvalifikaci na to, aby mohl zhodnotit příčiny pádu dvojčat Světového obchodního centra, tedy například stavební inženýr. Obor stavební inženýrství však vystudoval Hans-Joachim Zillmer, ten nicméně nepopírá útoky z 11. září, ale pouští se mimo svůj obor, do vyvracení evoluční teorie, je autorem knihy Evoluce - podvod století. Jinou podobnou knihu - Spor o Darwina napsal Phillip E. Johnson, který je pro změnu vystudovaný právník. Ve vědě přitom dnes víc než kdy jindy platí, že mimo svůj obor je každý odborník laikem. Jonathan Wells, další prominentní popírač evoluce, sice vystudoval biologii, ale jak sám napsal, na studia se dal čistě z toho důvodu, aby "zničil Darwinismus," což příliš důvěry nebudí. Jak řekl pro New Scientist Seth Kalichman: "Popírači vždycky začínají s partičkou pseudoexpertů s tituly, kteří vytvoří zdání důvěryhodnosti."

3) - Selektivní výběr informací: roztrubujte do světa vše, co podporuje váš názor a ostatní ignorujte nebo označte za nesmysly. Trvejte na svém, i když vaše argumenty byly již dávno zdiskreditovány. V roce 1998 publikoval doktor Andrew Wakefield v renomovaném vědeckém časopise Lancet studii, která naznačovala souvislost mezi očkováním a autismem. Wakefield se stal ikonou antivakcinačního hnutí, které mělo v některých zemích za následek odmítání očkování a vzestup nemocí jako jsou spalničky. Vlna následných studií Wakefieldovy výsledky nepotvrdila, závěr byl, že vakcína nezpůsobuje ani nezvyšuje riziko autismu. Ba co víc, na doktora Wakefielda se sesypala lavina kritiky, ukázalo se, že jeho studie byla placena právníky, kteří chtěli prokázat, že vakcíny způsobují autismus, šlo tedy o konflikt zájmů. Ukázalo se navíc, že data ve Wakefieldově studii jsou nepřesná, či přímo zfalšovaná. Tvrdil například, že u jednoho z dětí se poruchy chování začaly objevovat týden po očkování. Lékařské záznamy chlapce ale ukázaly, že již 10 týdnů před injekcí měla jeho matka podezření, že dítě má problémy se sluchem, což jsou klasické první příznaky autismu. Jestliže ale dítě trpělo autismem již před očkováním, těžko mohla vakcína způsobit jeho nemoc. Problémy s Wakefieldovým článkem v Lancetu byly zkrátka tak velké, že se od studie nakonec distancovala většina spoluautorů a nakonec i samotný časopis Lancet stáhnul článek z publikačního záznamu. Podle závěrů vyšetřování General Medical Council Wakefield při provádění svého výzkumu postupoval "nečestně a nezodpovědně," mezi jeho prohřešky bylo i to, že na oslavě narozenin svého syna mámil po přitomných dětech krevní vzorky za peníze (5 liber), podroboval autustické děti invazivním procedůrám, které nebyly nutné, často za cenu závažných zdravotních komplikací. Tento šarlatán a podvodník je přitom stále antivakcinační komunitou považován za hrdinu a jeho zdiskreditovaná studie považována za důkaz, že vakcíny způsobují autismus.

Popírači jsou mistři ve vytrhávání informací z kontextu a ignorování všeho, co jejich názoru odporuje. Zářným příkladem je například kolega bloger Vitězslav Kremlík. Ten na základě studie Ilye Usoskina z roku 2003 tvrdí, že za globální oteplování může slunce. Problém je, že ten samý člověk v roce 2005 vydal další studii a v ní píše, že za posledních 30 let sluneční aktivita nijak zvlášť nestoupala a tudiž "přinejmenším toto současné období oteplování musí mít jiný původ." Kremlík musí zároveň ignorovat přinejmenším dvacítku dalších studií , které tvrdí, že slunce není příčinou současného globálního oteplování. Musí ignorovat i tvrzení akademií věd, NASA, NOAA, CHMU i IPCC. (Ostatně dle bodu 1 stejně všichni jedou v klimatické konspiraci.)

4) - Mějte pro vaše oponenty nesplnitelné požadavky. Tvrďte, že existující důkazy nestačí a vyžadujte další. Pokud váš oponent příjde s důkazy, které jste chtěli, zvyšte nároky. Tento postup je krásně vidět u kreacionistů, kteří tvrdí, že kdyby byla evoluce pravdivá, musely by existovat miliony spojovacích mezičlánků, například mezi primáty a člověkem. Jenže k tomu, aby se zachovala fosilie nějakého živočicha, jsou potřeba speciální podmínky, jen malá část jich tedy skutečně zfosilizuje a z těch jen malá část je objevena vědci. Přesto z evoluční teorie vyplývají jasné předpovědi, kde a v jakých vrstvách bychom měli nalézat jaký typ fosilií. Proto například když vědci chtěli objevit první suchozemské živočichy, kteří se přesunuli z vody na souš, vydali se na Ellesmere Island do Kanady, kde byly horniny toho správného stáří. A našli přesně to, co hledali. Jenže pro kreacionisty takové nálezy nejsou nikdy dost dobré a chtějí vidět další a další důkazy.

5) - Používejte logické chyby - Hitler prosazoval zákazy kouření, z toho plyne, že protikuřácká opatření jsou fašistická.

6) - Vytvářejte pochybnosti - Tvrďte, že vědci jsou natolik rozděleni, že zakládat politiku na základě jejich rad by bylo unáhlené. Trvejte na tom, že obě strany musí být slyšet a když jsou vaše argumenty či vaši experti odmítnuti, křičte, že je to cenzura. Velmi oblíbená taktika popíračů, ti se často stylizují do role obhájců svobody slova, ale jen do chvíle, než někdo řekne něco špatného o nich. Přesvědčil se o tom například John Abraham, který zveřejnil na stránkách univerzity, kde pracuje, video vyvracející argumenty klimatického popírače Christophera Moncktona. Ten reagoval dokumentem, ve kterém žádá Abrahama o 110 000 dolarů, omluvu a stažení jeho videa ze všech veřejných míst. Zároveň vyzval čtenáře prominentního klimaskeptického serveru Watts up With That, aby bombardovali vedení Abrahamovy univerzity žádostmi o stažení jeho video-prezentace a zahájení disciplinárního řízení proti němu.

Vzhledem k tomu, že motivy popíračů bývají obvykle ideologické, nikoli vědecké, jen málokdy se zajímají o to dělat vědu. Kreacionisté nedělají žádné výzkumy, které by pomohly přijít s lepší alternativou evoluce, odpůrci globálního oteplování nedělají vlastní výzkumy letokruhů stromů, aby zjistili, jestli bylo ve středověku tepleji než dnes. Jde jim pouze o potvrzení již vytvořeného názoru a o ovlivňování veřejnosti. Jedním z prostředků je vymýšlet různé internetové ankety a na zakladě nich vyvolávat dojem, že vědci jsou v uvedené otázce nejednotní. Výsledkem jsou titulky typu "30 000 vědců odmítá globální oteplování." Ale jak víme, že jsou opravdoví vědci, když je to anonymní anketa? Zvlášt když se v ní objevují podezřelá jména jako postavy ze seriálu MASH nebo populární zpěváci. To je právě případ tzv. Oregonské petice. Pokud bychom navíc měli věřit údajům, které o sobě učástnicí petice vyplnili, tak vzdělání v oboru klimatologie má jen nepatrná hrstka z nich (39).

Kdo chce být brán ve vědecké komunitě vážně, musí publikovat své výzkumy v recenzovaných (peer reviewed) vědeckých časopisech, nejlépe v těch přestižních jako je Nature, Science nebo PNAS. Tyto špičkové časopisy ale obvykle odmítají přes 90% článků, které k nim příjdou. V takovém případě můžete publikovat třeba v méně prestižních specializovaných časopisech, pokud váš článek má hlavu a patu a neobsahuje do oči bijící logické či matematické chyby, neměl by to být problém. Co když jsou ale vaše argumenty tak špatné, že vám je všude omlátí o hlavu? Založte si svůj vlastní "vědecký" časopis. Pak si můžete články schvalovat sám a navenek vzbuzovat zdání vědeckosti. Pro odborníky z oboru budete k smíchu, ale to je koneckonců jedno, vaším cílem je ovlivnit laickou veřejnost. Kreacionisté si proto například zřídili Answers Research Journal, na jehož webu se dočtete, že se jedná o "odborný recenzovaný vědecký časopis pro publikování mezioborového a jiného relevantního výzkumu z perspektivy (Božího) stvoření a světové potopy v rámci biblického pohledu." Hmm...

Mohlo by se říct: Ať si každý věří, čemu chce. Jenže tahle válka popíračů proti vědě může jednou přínést vážné problémy. Lidstvo bude v příštích desetiletích čelit následkům globálního oteplování, přelidnění, nedostatku potravin či nedostatku energie. Tyto problémy může vyřešit jedině věda. Ta ale musí mít podporu veřejnosti. Jestli ji mít bude, to není vůbec jisté...

A ještě jedna poznámka na závěr. Zdá se, že mezi lidmi je více ceněna schopnost stát si za svým, uhájit si svůj názor. Už ne tak schopnost uznat svůj omyl. To je bráno jako jakési osobní selhání. Opravdový skeptik by ale měl být schopen a ochoten změnit svůj názor, pokud fakta hovoří proti němu. Jak napsal pro New Scientist Michael Shermer, vydavatel Skeptic Magazine: "Jeden praktický způsob jak rozeznat skeptika od popírače je míra, do jaké je ochotný opravovat svoje názory v závislosti na nových poznatcích. Skeptici mění své názory. Popírači oproti tomu pokračují v popírání."

Autor: Roman Polach | středa 4.8.2010 9:41 | karma článku: 27.31 | přečteno: 6837x


Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Věda

Libor Čermák

Záhady Portorika

Portoriko je přidružený stát USA a kupodivu je i plný nejrůznějších záhad. Můžeme se tu setkat hlavně s UFO, s dávnou historií, s tajuplnými zvířaty a dokonce se signály z vesmíru. A s dalšími zajímavými záhadami

17.2.2018 v 8:45 | Karma článku: 11.12 | Přečteno: 264 |

Libor Čermák

Záhady a zajímavosti mariánského zjevení v Lurdech

Zatímco loňský rok 2017 byl ve znamení stoletého výročí mariánského zjevení v portugalské Fatimě, ten letošní únor 2018 je ve znamení 160. výročí dalšího slavného mariánského zjevení, to a v jihofrancouzských Luredech.

16.2.2018 v 10:50 | Karma článku: 18.07 | Přečteno: 639 |

Dana a Rudolf Mentzlovi

Sci-fi: Měsíční tvář 20 / 20

...a položil mi na postel arch složeného papíru. Na čisté straně bylo rukou ledabyle napsáno 'Poslední dny B. D. Zamjatina'.

16.2.2018 v 8:00 | Karma článku: 10.29 | Přečteno: 126 | Diskuse

Dana Tenzler

Je vesmír skutečně tak barevný jako na fotografiích?

Kdo by je neznal, pestrobarevné obrázky dalekých mlhovin. Je vesmír skutečně tak barevný jak je vidět na fotografiích? (délka blogu 5 min.)

15.2.2018 v 8:00 | Karma článku: 26.23 | Přečteno: 776 | Diskuse

Dana a Rudolf Mentzlovi

Boj o Měsíc

Sovětský svaz boj o Měsíc prohrál. Moc však nechybělo a měl vzorky měsíční horniny o pár hodin dříve než Američané.

14.2.2018 v 8:00 | Karma článku: 14.29 | Přečteno: 357 | Diskuse




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.