Například v níže uvedených dvou videích naleznete 100 známých vědců mluvit o víře, jde takřka bez výjimky o ateisty.
Ačkoliv mezi lidmi je běžně rozšířený názor, že víra a věda se navzájem nevylučuje nebo že dokonce náboženství může vědu obohatit, čím dál více vědců takové názory vyvrací. Nejnovějším polínkem do ohně je relativně čerstvá kniha profesorky fyziky z Harvardu Lisy Randal - Knocking on Heaven ́s Door. Lisa Randal je superstar strunové fyziky, jejíž vědecké práce patří mezi nejcitovanější v oboru a je také první ženou vůbec, která učí fyziku na Harvardu.
Ve své nové knize se věnuje mimo jiné obecnému fungování vědy a vyvrací pomýlené názory slavného filosofa vědy Thomase Kuhna (ačkoliv ho v knize jmenovitě nezmiňuje), že ve vědě nelze hovořit o pokroku. Věda je podle něj jenom o nahrazování jedné teorie druhou, aniž bychom mohli říct, že novější teorie nás přibližuje více k pravdě. To je také častý argument různých odpůrců vědy - teorie přicházejí a odcházejí, čemu vědci věřili včera, nemusí dnes platit. Proč tedy věřit vědě? Jenže Lisa Randal v knize pěkně ukazuje, že věda skutečně postupuje kupředu, například Einsteinova teorie nevyvrátila tu Newtonovu. Relativistické efekty se začínají projevovat teprve při obrovských rychlostech. Nicméně v měřítcích, které jsou běžné pro naši každodenní zkušenost, je Newtonova teorie plně dostačující a relativistické efekty jsou tak malé, že je můžeme klidně zanedbat. Stejně tak pokud se ukáže, že neutrína skutečně mohou cestovat rychleji než světlo, nijak to nevyvrací teorii relativity, jak tvrdila některá média. Teorie relativity byla potvrzena nesčetnými experimenty a bez jejich výpočtů se neobejdou například satelity GPS. Nadsvětelná neutrina mohou maximálně ukázat, že relativita neplatí za všech okolností, to už ale konenckonců dávno víme. Lisa Randal ve své knize rozlišuje na fundamentální teorie a efektivní teorie.
Je jasné, že ani Newtonova ani Einsteinova teorie nejsou fundamentální teorie, obě mají jen omezenou platnost. Podstatné ale je, že tyto teorie nepopisují jen to, co můžeme vidět, ale dozvíme se z nich i to, jak velký vliv může mít na naše měření případná hlubší fundamentálnější teorie. Nové teorie už nemohou vyvrátit to, co o vesmíru už bezpečně víme. A to, že spoustu věcí ještě nevíme, neznamená, že cokoliv je možné: „Duchové ani cestovatelé časem se neobjeví v našich domech,“ jak píše Randalová. Její poznámky k tématu náboženství patří asi mezi to nezajímavější z její knihy. Správně poznamenává, že pokud věříte v Boha, který zasahuje do dění ve světě, musel by po sobě zanechat nějaké stopy, které by byly detekovatelné vědeckými metodami:
„Náboženská či spirituální víra, která zahrnuje neviditelné nedetekovatelné síly, které přesto ale ovlivňují činnosti a chování lidí nebo dokonce samotný svět, vytváří situaci, ve které věřící nemá jinou možnost než mít víru a opustit logiku – nebo je mu to zkrátka jedno.“
„Náboženství může přinášet hodnotné psychologické benefity. Ale každý věřící vědec musí denně čelit vědeckým výzvám pro svou víru. Náboženská část vašeho mozku nemůže fungovat současně s tou vědeckou. Jsou zkrátka nekompatibilní.“
Náboženství, které by nebylo v konfliktu s vědou, by nesmělo činit žádná tvrzení o světě, jenže jak Lisa Randal správně poznamenává, náboženství obvykle o světě tvrdí spoustu věcí, které se pak často ukážou být mylné. Věřící pak tyto nové poznatky musí do své víry nějak zakomponovat, často za cenu pořádných logických kotrmelců.
Mnozí tvrdí, že věda je příliš arogantní a pyšná, vědci si prý myslí, že můžeme vědět vše. A přitom jsme jen malí ubozí nedokonalí pozemští červi. To je názor, který náboženství často podporuje, spoléhat se na svůj rozum je špatné, měli bychom se spíš spoléhat na víru:
„Jistota a respekt k faktům poněkud vyšel z módy v naši ironické a často anti-intelektuální době. Míra do jaké jsou lidé schopni popírat úspěchy vědy je pozoruhodná.“
Nemůžu než souhlasit. Je okouzlující vidět člověka, který „nevěří na vědu“ a přitom doma vesele používá mikrovlnku, televizi, počítač, mobilní telefon a další výdobytky aplikované vědy. Oproti tomu jim ale vůbec nepřijde divné věřit, že jistý syn tesaře, který žil před 2000 léty, byl Boží syn, který dělal zázraky, ačkoli pro to neexistuje jediný důkaz.
