Mýty okolo vzniku života a evoluční teorie

Podle nejnovějšího výzkumu Gallupova ústavu z června 2008 44% Američanů věří, že Bůh stvořil člověka v jeho současné podobě zhruba před 10 000 léty.

Dalších 36% uznává, že člověk se vyvinul evolucí v průběhu milionů let, ale Bůh do vývoje zasahoval. Pouze 14% Američanů považuje evoluční teorii jako soběstačné vysvětlení původu člověka. Celá řada dalších výzkumů tato čísla víceméně potvrzuje: Většina obyvatel USA evoluci nevěří a tento stav se v průběhu desítek let v podstatě nemění. Velkou roli v tom hraje kromě náboženského přesvědčení, všeobecně rozšířená neznalost přírodních věd a také neustávající pokusy kreacionistických organizací evoluční teorii zdiskreditovat .

Kontroverzní Discovery institut

Mezi největší hlásné trouby kreacionismu a odpůrce evoluce patří organizace mající několik desítek členů zvaná Discovery institute.  Podle dokumentu, který v 90. letech unikl na veřejnost si Discovery institute dává za cíl „porazit vědecký materialismus a jeho destruktivní morální, kulturní a politický odkaz" a „nahradit materialistická vysvětlení teistickým náhledem, že příroda a lidské bytosti byly stvořeny Bohem." Členové této organizace již vydali celou řadu knih, zpochybňujících evoluci, z nichž mnoho vyšlo i v České republice (Michael Behe - Darwinova černá skříňka, Phillip Johnson - Spor o Darwina, a další). Třebaže jejich argumenty byly již mnohokrát vědeckou komunitou vyvráceny, u laické veřejnosti často slaví úspěch. Pojďme se podivat na některé z nich:

„Mnoho vědců evoluci nevěří"

Z věčných sporů, které v USA často končí u soudu, může mít člověk nezasvěcený do problematiky dojem, že evoluční teorie je kontroverzní a vědeckou komunitou zpochybňována. Pravý opak je však pravdou. Americká Národní akademie věd vydala již mnoho článků, knih a prohlášení, ve kterých jednoznačně a důrazně obhajuje evoluci jako klíčový koncept v celé řadě vědních oborů. Podobná prohlášení vydaly desítky dalších vědeckých organizací a v USA dle výzkumů uznává evoluční teorii cca 99,9% vědců z oborů přírodních věd.

Evoluce je „jen teorie"

Časté zmatení vyplývá z nepochopení, co ve vědě znamená slovo teorie. V hovorovém jazyce se slovo teorie používá jako synonymum pro odhad či spekulaci. Kniha Science, evolution, creationism od Americké akademie věd, však vysvětluje, že „formální vědecká definice teorie je zcela odlišná od všedního významu tohoto slova. Znamená komplexní vysvětlení nějakého aspektu přírody, které je podpořeno rozsáhlým souborem důkazů. Mnoho věděckých teorii je tak uznávaných, že pravděpodobně žádné nové důkazy je již významně nezmění. Na příklad, žádné nové důkazy již nemohou vyvrátit, že se země točí kolem slunce (heliocentrická teorie) nebo že živé bytosti se skládají z buněk (buněčná teorie), že hmota je složená z atomů nebo že země se skládá z pevných desek, které se v průběhu času posouvají (teorie deskové tektoniky). Stejně jako tyto fundamentální vědecké teorie, je i teorie evoluce podpořena tolika pozorováními a experimenty, že vědci mají jistotu, že základní komponenty této teorie nebudou nikdy vyvráceny novými důkazy. Nicméně, jako všechny vědecké teorie, i teorie evoluce je i nadále předmětem upřesňování s tím, jak vznikají nové směry výzkumu a nové technologie, které umožní pozorování a experimenty, které předtím nebyly možné."

Život nemohl vzniknout „náhodou"

Kreacionisté s oblibou tvrdí, že i jediná buňka je příliš složitá na to, aby mohla vzniknout náhodou. Prý je to asi totéž, jako kdyby se vrakovištěm prohnalo tornádo a vznikl z toho funkční Boeing 747 (oblíbenou metaforou je také výbuch v tiskárně,  ze kterého vznikne bible). Toto přirovnání je však chybné hned z několika důvodů. Za prvé, vyschází z předpoklau,  že první živá buňka vznikla najednou do takové podoby, v jaké je dnes. První buňka, však musela být mnohem jednodušší, než dnešní mikroorganismy. A i té předcházela celá řada mezistupňů, kdy se užitečné mutace akumulovaly a škodlivé mutace byly odstraněny přírodním výběrem. Třebaže detaily vzniku tohoto prapředka jsou zatím zahaleny tajemstvím, je již dnes jasné, že pravděpodobnost vzniku života není ani zdaleka tak nízká, jak se nám snaží zastánci kreacionismu namluvit. Víme například, že základní stavební kameny života se nacházely v hojném množství na prehistorické zemi a nachází se i v hvězdných mlhovinách a v uhlíkatých meteoritech, které dopadají na zemský povrch. Z mnoha dobrých důvodů řada vědců předpokládá, že život vznikl poblíž hydrotermálních průduchů na dně moře. V 70. letech jejich objev vyvolal senzaci, protože v jejich okolí žije ekosystém zcela nezávislý na slunečním světle. Chemické sloučeniny, které průduchy vytvářejí, slouží tamním mikroorganismům jako potrava.

Nedávno prozkoumaný podmořský útvar, známý jako „Ztracené město" překvapil vědce tím, že v jeho blízkosti vznikají úhlovodíky, stavební kameny života, v dosud nevídaných koncentracích (10x - 100x vyšších, než u běžných hydrotermálních průduchů). Je docela dobře možné, že právě tam dávných časech vznikla první replikující se molekula, ze které vznikl všechen život.

Vědci považují za prokázané, že veškerý současný život pochází z jediné skupiny jednobuněčných organismů nazývané LUCA (Last universal common ancestor). Jak se ale z něj mohly vyvinout všechny formy života, které dnes známe? Byla to náhoda? Klíčovým prvkem evoluce jsou mutace, které se dějí opravdu náhodně. Ale druhý prvek evoluce, přírodní výběr, je pravý opak náhody. Přírodní výběr je ta „síla", která řídí a usměrňuje evoluci. A přírodní výběr je to, co může tvořit komplexní struktury, jako jsou křídla, ruce nebo lidský mozek. V tuhle chvíli vás možná napadne namítka: Jestliže přírodní výběr žene vývoj kupředu, proč jsou baktérie pořád baktérie? A proč jsou opice pořád opice a nevyvinuly se v člověka? Nejedná se však o tak velkou záhadu, jak by se mohlo zdát. Přírodní výběr je totiž slepá síla, nemá žádný program,plán ani cíl. Jediným kritériem, který je pro přírodní výběr důležitý, je schopnost druhů přežít a reprodukovat se. Toho je možné dosáhnout různými způsoby a příroda taky řadu z nich zavedla. Z hlediska přírodního výběru je tedy jedno, jestli jste bakterie, lev nebo člověk. Člověk není z tohoto pohledu vrcholný výtvor evoluce nebo pán tvorstva. Jediná katastrofická událost typu pádu meteoritu by mohla existenci lidstva ukončit, zatímco baktérie by mohly nerušeně žít dál. Proto nemá smysl hovořit o tom ,že je někdo na evoluční žebříčku výše nebo níže.

Jakmile se druh rozdělí na dva samostatné druhy (tomuto procesu se říká speciace), mohou se pak dále vyvíjet úplně odlišnými směry. Teprve čas ukáže, který směr byl lepší nápad. Může se ukázat, že jedna z cest je slepá ulička a daný druh vyhyne. Nejde se již vrátit zpátky na křižovatku a zkusit to vzít jinou cestou. Opice se tedy budou dále vyvíjet nezávisle na lidech a je velmi nepravděpodobné, že by jejich vývoj postupoval stejným způsobem a směrem jako u lidí, spíše si budou opice a lidé časem stále méně podobní.

Kreacionista Michael Behe ve své knize Darwinova černá skříňka přišel s ideou neredukovatelné složitosti. Tvrdí v ní, že existují biologické systémy, skládající se z více částí, které nemohly vzniknout postupně, ale musely by vzniknout najednou, což je ale krajně nepravděpodobné. Například imunitní systém se skládá z mnoha částí a když jedna z nich není na svém místě, celý systém nefunguje. Imunitní systém by tedy nemohl vzniknout postupnou řadou kroků (mezistupňů), jak to požaduje teorie evoluce. Ve skutečnosti mohl a také tak vznikl. Hypotéza neredukovatelné složitosti byla podrobně vyvrácena v odborných časopisech a u všech systémů, o kterých Behe tvrdil, že jsou nezjednodušitelně složité, bylo demonstrováno, jakými mechanismy mohly vzniknout. Behe se však nevzdal a v roce 2005  svědčil u soudu v tzv. Doverském procesu (spor byl veden o to, jestli je přípustné učit ve školách kreacionismus jako konkurenční teorii k evoluci), kde svou hypotézu obhajoval. Předsedající soudce nakonec trefně vše shrnul takto: „Během křížového výslechu, byl profesor Behe vyslýchán ohledně jeho tvrzení z roku 1996, že „věda nikdy nenajde evoluční vysvětlení imunitního systému." Behemu bylo předloženo 58 recenzovaných publikací z odborných časopisů, 9 knih a několik kapitol z učebnic o evoluci imunitního systému. On nicméně prostě trval na tom, že toto není dostačující důkaz evoluce a že to není „dost dobré." (Přestože většinu z nich nečetl, jak sám přiznal. Pozn. autora) Shledáváme, že to demonstruje, že argument ID stojí na vyžadování vědecky nezdůvodněného důkazního břemena pro teorii evoluce." Soud nakonec zastánci ID prohráli.

Důkazy

V době psaní tohoto článku vyšla v odborném časopise Nature zpráva o nálezu čtyřnohého tvora, který tvoří další spojovací článek mezi rybami a primitivními suchozemskými živočichy, který dostal jméno Ventastega. Mezi další klíčové fosilie dokládající postupnou přeměnu ploutví v nohy a přechod na souš, patří mezi jinými Acanthostega, Tiktaalik, Ichthyostega a mnoho dalších. Ventastega nyní tvoří další střípek do skládačky, která dokumentuje historii a vývoj života na zemi, zcela v souladu s evoluční teorií. Mezery ve fosilním záznamu, které kreacionisté kdysi považovali za důkaz, že evoluce je nesmysl, se s každým dalším nálezem zaplňují a nové  "spojovací mezičlánky" se v odborné literatuře objevují takřka denně. Ale fosilní nálezy nejsou zdaleka jedinou linií důkazu, kterou se může evoluční teorie pochlubit.

Před dvaceti léty evoluční biolog Richard Lenski založil z potomků jediné baktérie E. Coli 12 laboratorních populací, které nechal růst a množit se po celých 44 000 generací v naději, že zachytí evoluci přímo v akci. A podle výsledků, které publikoval tento měsíc, nebyl zklamán. Jedna z populací totiž získala schopnost živit se citronanem, což byla jedna ze složek živného roztoku, ve kterých bakterie žily. A to je dost zvláštní. Tuto chemickou látku totiž neumí zpracovávat žádná jiná populace bakterii E. Coli na světě. Jedná se o zcela novou vlastnost, kterou předtím neměly. Lenski si uchovával vzorky z každé pětisté generace, a nyní pracuje na tom, aby odhalil, které konkrétní mutace vytvořily tuto novou vlastnost.  Již teď je ale jasné, že se muselo jednat o nějakou velmi neobvyklou mutaci nebo kombinací  několika změn v DNA. Schopnost vstřebávat citronan totiž získala pouze jedna z 12 laboratorarních populací.  Biolog Jerry Coyne z univerzity v Chicagu výzkum komentoval slovy: „Nejlepší na tom je, že  tuto komplexní vlastnost můžete získat kombinací několika nepravděpodobných událostí. To je přesně to, o čem kreacionisté říkají, že se nemůže stát."

V dubnu tohoto roku zase vědci přišli se zprávou, ve které poukázali na rapidní evoluční změny u jednoho druhu ještěrek. Pět párů tohoto druhu bylo v roce 1971 biology přesunuto z jejich domovského ostrova na ostrov sousední. V letech 2004,2005 a 2006 se výzkumníci na ostrov vrátili a ještěrky podrobili laboratorní analýze, ve které zjistili „pozoruhodné změny ve velikosti a tvaru hlavy, sílnější čelisti a vývoj nových struktur v zažívacím traktu ještěrky a to po pouhých 36 letech, což je extrémně krátká doba. Tyto fyzické změny byly doprovázeny dramatickými změnami v hustotě populace a sociální struktuře," říká autor studie Duncan Irschick. Ještěrky ve svém novém domově musely změnit jídelniček a začít přijímat většinu potravy ve formě rostlin. Stačilo pouhých 30 generací, aby se jim vyvinul v záživacím traktu útvar zvaný Bauhinská chlopeň (cecal valve), který slouží ke zpomalení průchodu potravy, díky čemuž baktérie ve fermentačních komorách mají čas rozložit obtížně stravitelné části rostlin. Tyto struktury u původního druhu neexistují  a představují tak hmatatelný důkaz, jak evoluce umí vytvářet nové komplexní struktury.

Jestliže je možné, aby takovéto rapidní evoluční změny proběhly během několika desítek let, pak není vůbec nepředstavitelné, že mohli během milionů let vzniknout z jednoho druhu hominidů šimpanzi i lidé. Nejedná se o žádné spekulace, naší blízkou příbuznost s šimpanzi podporuje celá řada důkazů. Kromě fosilních nálezů poskytuje nejpádnější důkazy genetika. Jeden takový se týká endogenních retrovirů a a je velmi působivý a přesvědčivý: endogenní retroviry (ERV) jsou viry, které mají schopnost zapsat svoje geny do genomu hostitelské buňky. Pokud ERV nakazí vajíčko nebo spermii, pak potomci a jejich další generace si ponesou otisk tohoto retroviru ve svých genech. Tento proces je čistě náhodný, ERV může zapsat svou genetickou informaci do kterékoli části genomu hostitele. Asi 8% lidského genomu tvoří právě tyto otisky ERV, které má každý člověk ve své DNA. Vzhledem k tomu, že je extrémně nepravděpodobné, aby u dvou různých druhů došlo k infekci stejným retrovirem na stejném úseku DNA, je takovýto nález pádným důkazem pro existenci společného předka. Takových společných ERV sekvencí, které má člověk shodné se šimpanzem existuje minimálně 7 a představují jeden z nejpádnějších (zdaleka však ne jediných) důkazů pro evoluci. Důkazy naši evoluční minulosti si neseme všichni ve svých genech. Fosilie například dokládají, že předchůdci velryb žili kdysi na souši. Postupem času si přivykli na život ve vodě a jejich zadní končetiny zakrněly, až zmizely úplně. Geny pro zádní končetiny však mají velryby dodnes a když je nějaká mutace opětovně uvede v život, narodí se velryba s nohama. Obdobně je i atavistický ocas u člověka, který je hojně zdokumentován v lékařské literatuře, svědectvím naší evoluční minulosti.

Celou řadu dalších důkazů pro evoluční teorii je možné nalézt například na těchto stránkách: http://talkorigins.org/faqs/comdesc/

Vědci záměrně potlačují důkazy proti evoluční teorii

Toto tvrzení kreacionisté v různých obměnách používájí velmi často. Stalo se dokonce hlavním námětem filmu Expelled, který měl nedávno premiéru v USA. Jeho myšlenka je jasná: vědci záměrně potlačují názory, které se evolucionistům "nehodí do krámu", tedy kreacionismus. Americký národní úřad pro vědecké vzdělávání v reakci na film Expelled zprovoznil samostatnou webovou stránku, na které mimo jiné uvadí:

„Nikdo nepopírá, že nové věděcké myšlenky se obtížně prosazují, ale to není to samé jako tvrdit, že dveře vědy jsou zabouchnuté pro ty, kteří zpochybňují status quo. Když vědcí zpochybňují aspekty existujících teorií nebo narvhují nové, předkládají nejlepší dostupné důkazy a nejsilnější argumenty, jaké můžou, svým kolegům. Kolegové pak následně tyto důkazy a úvahy podrobí kritice. Přísnost tohoto procesu je to, co činí vědu tak silným nástrojem. Protože vědci musí tvrdě bojovat, aby prosadili svoje nápady, ty dobré vyhrávají, když se prokáží být platnými. Obhájci Inteligentního designu na rozdíl od toho nemají žádný výzkumy ani důkazy a opakovaně ukázali neochotu zformulovat testovatelné hypotézy.

Není důvod proč by zastánci ID nemohli následovat ve stopách význačných vědců, kteří ustáli často nemalou opozici, mnohdy po dlouhou dobu, než jejich vědecké názory převládly. Narozdíl od obhájců ID tito výzkumníci nevynechali fázi výzkumu, aby se pokusili ovlivnit veřejnost, před tím než získali vědeckou podporu. Nikdo z nich nevytvářel skupiny, které by lobovaly u školních výborů, aby učili jejich názory na školách. Oni si prostě vyhrnuli rukávy a pustili se do práce. Nikdo z nich nepsal návrhy zákonů ani nepsal dopisy do novin a časopisů odsuzující údajnou persekuci ze strany establišmentu. Prostě si sedli a pustili se do práce. Nikdo z nich si nenajal bývalého Nixonova poradce aby přirovnával svoje oponenty k Hitlerovi (narážka na film expelled), oni si prostě sedli a pustili se do práce. Rozdíl mezi tím, co dělají vědci a tím co dělají zastánci ID je v tom, že vědci, když zpochybnují některé aspekty evoluce, dělají to pomocí vědy, zatímco obhájci ID pomocí nepoctivých filmů, unávných sloganů a vlezlého marketingu."

Zastánci ID rovněž zapomínají na to, že vyvrátit nějakou teorii přinese vědci mnohem větší slávu , než potvrzovat již zavedenou. Člověk, kterému by se podařilo vyvrátit evoluční teorii by se stal přes noc slavným po celém světě. Mezi vědci z přírodních oborů je řada věřících různých náboženství a nikomu z nich nebrání nic v tom, aby evoluční teorii vyvrátili. Představa, že mezi vědeckou komunitou existuje jakési spiknutí s cílem udržet evoluční teorii za každou cenu, je proto velmi naivní. Kreacioniste občas také tvrdí, že evoluční teorie je z principu nevyvratitelná a že tudiž jakékoli fosilní nálezy a jakékoli skutečnosti lze interpretovat tak, aby evoluci podporovaly. To ale není pravda. Na stránkách TalkOrigins je vyjmenována řada příkladů nálezů a zjištění, které by evoluci mohly potencionálně vyvrátit. Například fosilie nebo živý expemplář živočicha, které by měly kombinované charakteristiky dvou různých vývojových linií, například ptáka a savce, by byly pro evoluční teorii smrtelnou ránou (kreacionisté tvrdili, že takovým případem je Ptakopysk, ale ten ve skutečnosti, kromě zdánlivé vizuální podobnosti, žádné ptačí charakteristiky nemá, je to savec).

Evoluční teorie se tedy i po 150 letech nejenom těší plnému zdraví, ale porozumění evolučním principům je důležité v řadě oborů, především v medicíně při vývoji nových léků. Vědci dlouho nepovažovali za důležité se vyjadřovat k názorům evolučních kritiků, ale rostoucí vliv kreacionismu ve světě, mění celou situaci. Začaly se objevovat knihy, které se zaměřují nejenom na to, co evoluci víme, ale hlavně JAK to víme, jaké jsou konkrétní důkazy pro evoluční teorii a v čem jsou argumenty kreacionistů mylné. Doufejme, že se v blízké době dočkáme vydání některé z nich i  v českém jazyce.