Tyto výroky jsou tak nesmyslné, že se tomu musí zasmát každý, kdo něco ví o historii i současnosti konfliktu na Ukrajině. Ten se táhne už od roku 2014. Nechci vám brát iluze o hrdinných ukrajinských rytířích na bílém koni, ale už od začátku konfliktu docházelo prokazatelně ke zvěrstvům a válečným zločinům z obou znepřátelených stran . A ne, nejsou to fake news z ruských konspiračních webů.
Už v roce 2014 vydala organizace Amnesty International zprávu o tom, že obě strany konfliktu, tedy ruská i ukrajinská, ostřelují civilní cíle hlava nehlava.
V roce 2016 americká organizace Center for civilians in conflict vydala zprávu, ve které citovala ženu žijící v oblasti konfliktu: "Ani jedna strana vůbec nechrání civilisty. Střílí a hrají svoje hry a o nás se vůbec nezajímají." Dle zprávy někteří ukrajinští vládní a vojenští činitelé považují civiliní obyvatelstvo za podporovatele separatistů, protože zůstávají ze své vlastní vůle v místě konfliktu. To ale není pravda, mnozí obyvatelé zkrátka nemají možnost odejít. Jedna žena pověděla organizaci: "Každý den probíhá ostřelování z obou stran. Jsou tady také ostřelovači. Milice i ukrajinská armáda, všichni na nás střílejí." Zpráva popisuje, že obě strany porušují Minské dohody, mimo jiné používáním těžkých zbraní v hustě obydlených oblastech: "Ani ukrajinská armáda ani separatistické jednotky neprojevily vážnou snahu oddělit svoje pozice od civilní populace."
Zpráva americké neziskové organizace z roku 2016 zdokumentovala hrozby, kterým musí čelit civilisté na východě Ukrajiny (Center for civilians in conflict)
Jedna žena organizaci popsala: "Nevím, jestli to bylo úmyslné nebo ne, ale Ukrajinci ostřelovali obytné čtvrti každý den, stříleli dokonce i na hřbitov." Vojáci prý příliš nerozlišovali mezi nepřítelem a civilistou. Jeden voják vypověděl, že kdokoli s mobilním telefonem je potenciální nepřítel a je třeba střílet na vše, co se hýbe. Jiný bývalý voják vypověděl, že už během prvního kontaktu přišel na to, že "civilisté jsou naši nepřátelé."
Velké kontroverze vyvolává po celou dobu své existence vojenská jednotka Azov, kterou její nepřátelé považují za nacistickou a její zastánci tvrdí, že v ní sice nacisté byli, ale už nejsou. Michael Colborne ,autor knihy o Azovu, nedávno řekl Deníku Washington post , že sice nepovažuje tuto jednotku za explicitně nacistickou, ale že zjevně "má ve svých řadách neo-nacisty."
Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva ve svých zprávách zdokumentoval zločiny Azovu jako je rabování, mučení, střelbu na civilní oblasti a znásilňování. "Psychicky postižený muž byl vystaven krutému zacházení, znásilnění a jiným formám sexuálního násilí 8 až 10 členy Azovu a Donbasu (další ukrajinská jednotka) během srpna až září 2014. Zdraví obětí se následně zhoršilo a musel být hospitalizován v psychiatrické léčebně," uvádí jedna ze zpráv OSN.
Excesy ukrajinské armády neskončily v roce 2014. Zprávy z letošního roku ukazují vojáky, kteří jen tak pro zábavu střílejí zajaté ruské vojáky do nohy nebo je rovnou vraždí.
Jsou i další znepokojivé zprávy ze současnosti, třebaže od kontroverznějších zdrojů jako je proruský americký novinář Patrick Lancaster. Ten v současnosti dokumentuje jako jeden z mála dění v Mariupolu. V desítkách jeho videií vystupují svědkové, kteří tvrdí, že ukrajinská armáda, především jednotka Azov, ostřeluje a útočí na civilní cíle i během roku 2022. Tyto zprávy je těžké v současnosti nezávisle ověřit, ale potvrzuje je například český voják bojující na straně separitistů, který serveru Seznamzpravy řekl: „Ukrajinská armáda se svými nacionálními bataliony střílí do města, na lidi. Jejich základní cíle nejsou armáda, vojenské objekty. Jsou to školy, školky, tržnice, autobusová nádraží, nemocnice. Všichni to vědí.“
Řecký zpravodajský server Greek City Times citoval řeckého občana žijícího v Mariupolu, který řekl, že nemůže z města utéct, protože lidé z jednotky Azov by ho zabili.
Výše uvedené nemá za cíl bagatelizovat zvěrstva či válečné zločiny, kterých se dopouští ruská strana (v nejspíš mnohem větším měřítku než Ukrajina). Jenže pokud media budou tvrdit, že Ukrajina = dobro a Rusko = zlo, zcela tím ztratí důvěryhodnost lidí, kteří se pak raději obrátí na proruské propagandistické zdroje. Tato válka opravdu není černobílá, jak se vás snaží přesvědčit Markéta Pekarová Adamová. Ruská propaganda si nemusí informace vymýšlet, ukrajinská strana jim zkrátka dala do rukou dostatek "munice". Žádná propaganda by nebyla přesvědčivá, kdyby se spoléhala ze 100% na fake news. Mnohem účinnější je opřít se o skutečné informace a nafouknout je do mnohem větších rozměrů ("všichni Ukrajinci jsou nacisti" nebo "celá ukrajinská armáda je pod kontrolou nacistů"). Zkrátka můj vzkaz pro media i politiky zní: Pokud chcete mít lidi na své straně, nedělejte z nich pitomce. Válka na Ukrajině není boj dobra se zlem. Je také zcela v pořádku zpochybňovat naši pomoc Ukrajině nebo uprchlíkům (ačkoli osobně proti přiměřené pomoci Ukrajině nic nemám). Tato pomoc totiž jde na náš úkor, jakkoli politici bizarně prohlašují, že tomu tak není. Pokud tu pomoc nezaplatí Fiala z vlastní výplaty, ale z českého rozpočtu, tak je zcela zjevně na náš úkor. Můžeme se dohadovat leda o tom, zda bychom měli přispět 1% z rozpočtu, 10% nebo 20%, ale nelze zpochybňovat zjevný fakt, že to jde z naší kapsy.
Vlády v posledních letech obhajovaly velká politická rozhodnutí pomocí teze, kerá by se dala shrnout větou "musíme udělat dobrou věc, bez ohledu na to, kolik to bude stát. Jde přece o životy." Stejnou argumentací jsme slyšeli během zavádění lockdownů a drakonických covidových opatření. Teď slyšíme úplně stejné argumenty od lidí, kteří podporují ekonomické sankce, odpojení od ruského plynu, velká gesta typu "západní firmy musí odejít z Ruska" či dokonce přímé zapojení západu do války s Ruskem. Až nám jednou příjde účet za "ať to stojí, co to stojí," tak se mnozí budou hodně divit. Inflace a blížící se ekonomická krize je přímým výsledkem této politiky. Peníze a životy lidí přitom nejsou nesouvisející věci. Jakmile lidé nebudou mít co jíst a vláda nebude mít peníze na provoz nemocnic, budou umírat lidé. Je tedy na čase přestat s emotivními výkřiky a začít se bavit o Ukrajině racionálně.
