Vaše náboženství je stupidní aneb vzestup "nových ateistů"

"Bůh ze Starého zákona je patrně ta nejprotivnější postava v celé beletrii. Žárlí a ještě je na to pyšný. Je to malicherný, nespravedlivý, nemilosrdný tvor posedlý ovládáním ostatních, pomstychtivý, krvežíznivý našeptávač etnických čistek, je to rozmarný, nenávistný tyran se zálibou v misogynii, homofobii, rasismu, infanticidě, genocidě, filicidě, šíření chorob, megalomanství a sadomasochismu. Ti z nás, kteří se o něm učí od dětství, mohou mít ke všem těmto hrůzám sníženou citlivost." Těmito slovy začíná druhá kapitola knihy Boží blud Richarda Dawkinse, asi nejhlasitějšího mluvčího neformálního seskupení autorů zvaného "noví ateisté". Jedná se o jakési spontánní vzedmutí náboženské kritiky, jejíž počátky se dají vysledovat někdy do doby po útocích na Světové obchodní centrum 11. září 2001. Vyznačují se především nekompromisní a ostrou rétorikou vůči náboženské víře, nenechají na ní nit suchou. Tvrdí, že kritizovat náboženství bylo dlouhou dobu tabu, téma, které se ve slušné společnosti nehodilo pranýřovat. Kritizovat a zpochybňovat náboženství má být podle nich stejně normální, jako je normální kritizovat fotbalové kluby nebo politiky.

Knihy Boží blud se prodalo již přes dva miliony výtisků. Kritici Dawkinsovi vyčítají především to, že vlastně nerozumí tématu, které se snaží kritizovat. Není školený v oblasti teologie, není to žádný znalec Bible ani Koránu a přesto se pouští do jejich kritiky. Bývalý profesor na Oxfordské univerzitě je známý především jako odborník na evoluční teorii a popularizátor vědy. Fakt, že jeho bestseller vyvolal vlnu přes dvaceti kontrujících knih, které si kladou za cíl Boží blud vyvrátit ("Dawkins delusion", "Deluded by Dawkins? A Christian Response to The God Delusion", nebo třeba český počin Dawkins pod mikroskopem, atd), však naznačuje, že věřící berou Dawkinse jako hrozbu. Evoluční teorie vyvrátila doslovný výklad stvoření knihy Genesis, ukázala, že vše je jinak, než nám říkaly svaté knihy. Proč jim tedy věřit? Člověk nevzniknul žádným Božím zásahem, nýbrž postupnou evolucí. A jestliže připustíme obrazný výklad Bible a připustíme, že evoluce je nástrojem Božího stvoření, pomůžeme si tím? Vždyť evoluce nakonec není nic jiného, než náhodné genetické mutace a přírodní výběr. 99 % živočišných druhů v historii planety vymřelo. Tvoří snad Bůh metodou pokus - omyl?

"Má Taliban nějaký názor na fyziku, který by stal za zvážení?" ptá se Sam Harris, mladý sympaťák v dokonale padnoucím obleku, před publikem významných světových osobností na konferenci TED. "Ne, nemá," odpovídá si s ironií v hlase. V elitní společnosti (pro zajímavost, mezi další řečníky této konference s podtitulem „Myšlenky, které stojí za to šířit“ patřil i režisér James Cameron, Bill Gates nebo nositel Nobelovy ceny za ekonomii Daniel Kahneman) přednášel na téma, že otázka morálních hodnot by neměla být nadále výsadou náboženství, ale že k nim má co říct i věda. Harrisovy knihy The End of Faith a Letter to a Christian Nation se staly klasikou "nového ateismu". Kromě psaní knih a vystupování na přednáškách se věnuje jako vědec i zkoumání náboženské víry na úrovni neurologie. Jak přesně funguje víra na úrovni neuronů? Funguje mozek věřícího jinak než mozek nevěřícího? Díky použití moderních zobrazovacích metod se to možná brzy dozvíme.

Sam Harris, Richard Dawkins a Christopher Hitchens (autor knihy Bůh není veliký - O tom, jak náboženství všechno ničí) jsou považování za nejvýznamnější a nejhlasitější osobnosti nového ateismu. Chtějí vyvolat rozsáhlou veřejnou debatu o tom, zdali není ve 21. století nejvyšší čas odkázat náboženství na smetiště dějin, kam podle nich po právu patří. Bez náboženství bude na světě líp. Podle nich je špatný samotný náboženský způsob myšlení, kdy je slepá víra považovaná za ctnost („Blahoslovení, kteři neviděli a přesto uvěřili“¨) a racionální myšlení je potlačováno. Pak se není co divit, že náboženská víra vede často k fanatismu a násilí.  V nedávné době výše uvedená trojice autorů vzbudila zájem medií voláním po zatčení papeže při jeho nadcházející návštěvě Velké Británie - viní ho z toho, že zametal pod koberec informace o zneužívání dětí katolickými duchovními.

U všech těchto autorů je patrný obdiv k vědě, která podle nich na rozdíl od náboženství má opravdu šanci změnit svět k lepšímu a taky to již dělá, stačí se jen podívat na neustálé pokroky v medicíně. A nepohřbili už filozofové dávno osvícenskou víru ve vědecký pokrok? Pak je možná na čase ji z hrobu vytáhnout, vždyť věda opravdu funguje a proměňuje naše životy. Umožňuje nám získávat poznatky o věcech, o kterých mohly dřívější generace pouze spekulovat v náboženských mýtech. Jak řekl nedávno Sam Harris na Caltechu na konferenci „Má Bůh budoucnost?“:

"Každá osoba v tomto sále má větší přístup k informacím a k vědeckým poznatkům a má více zdravého rozumu, než autoři bible či koránu."

Věda přitom nemusí člověku brát spirituální prožitky. Podle nových ateistů je to právě naopak. Pocit posvátna a úžasu, který se nás zmocní při pohledu na noční oblohu není díky vědeckým poznatkům o nic méně fascinující. Vždyť tam, kde naší předci viděli pouze tečky na obloze, my dnes vidíme díky teleskopům miliardy galaxií. Slovy astronoma Carla Sagana, vesmír je mnohem větší a mnohem více fascinující místo, než jak nám říkali proroci.

Zdá se však, že i fyzika a kosmologie s postupujícím poznáním dává stále méně důvodů k víře v Boha. Vždyť to, co jsme zatím objevili, ukazuje na vesmír řízený slepými fyzikálními silami. Jakkoli se nám vesmír zdá fascinující a krásný, je z velké většiny tvořen prázdným prostorem, vakuem a teplotami extrémně nízkými nebo naopak příliš vysokými, s všudypřítomným smrtícím kosmickým zářením, je to tedy pro život velmi nehostinný vesmír. Proto i mezi fyziky se nachází mnoho "nových ateistů", kupříkladu nositel Nobelovy ceny Steven Weinberg nebo Victor Stenger, autor knihy God - The failed hypothesis, v niž tvrdí, že existenci boha lze považovat za hypotézu, kterou lze potvrdit i vyvrátit. A podle něj vesmír vypadá mnohem více jako produkt slepých fyzikálních sil, než jako výtvor inteligentního tvůrce.

Mají ale výše zmiňování kritici náboženství šanci vyvratit lidem víru v Boha? Religionista Hector Avalos z Iowa State University, jehož můžeme taky řadit k novým ateistům, říká:

"Největší hrozbou (křesťanství) nebudou lidé jako Hitchens, Dawkins nebo Harris. Spíš to budou vysoce vzdělaní bibličtí učenci, kteří jsou bývalými křesťanskými apologety. Jsou to právě oni, kteří vědí nejlépe, kde jsou ukryti kostlivci křesťanské etiky."

Jedním z takových je i Dan Barker, šéf organizace Freedom From Religion Foundation, organizace propagující ateismus a oddělení církve od státu. Barker působil 19 let jako kazatel, je autorem více než stovky křesťanských písní. Jezdil po Mexiku i Spojených státech, zpíval v kostelích, kázal na ulici, na školských kolejích, kdekoli se dalo. "Dávalo to mému životu pocit smyslu, naplnění, byl to můj osud," píše ve svém životopise. 

"Nemohl jsem pochopit proč někteří lidé jsou ke křesťanství kritičtí, ledaže by byli pod vlivem démonických sil... Bylo pro mě záhadou, jak může být někdo tak slepý k pravdám evangelia."

Jenže pak začaly pochybnosti a nezodpovězené otázky, které mu nedávaly spát. "Víra a rozum ve mně začaly válčit." Po dlouhém boji se z něj stal ateista. "Prostě jsem ztratil víru ve víru. Biblické rozpory se stávaly stále zjevnějšími, apologické argumenty se mi jevily stále absurdnější. Když jsem konečně zavrhnul víru, věci byly najednou mnohem jasnější."

S autory, kteří po mnoha letech odpadli od víry a dali se na stranu hlasité propagace ateismu, se v posledních letech roztrhnul pytel. Ačkoli důvody odpadnutí od víry se u nich liší, spojuje je pocit rozčarování, že velkou část života promarnili pro nic, že byli oklamání křesťanskou propagandou.

Noví ateisté se začínají organizovat, spojují své síly a jejich hlas je tak čím dál více slyšet. Důkazem může být třeba kniha The Christian Delusion, která nedávno vyšla ve Spojených státech - vznikla spojeným úsilím 10 autorů, z nichž někteří již byli v tomto článku zmínění -  historici, religionisté, bývalí křesťanští kazatelé, pastoři. Jestliže argumenty Dawkinse lze smést ze stolu, protože autor "neví nic o teologii," o těchto lidech to neplatí. To, co tvrdí, ve skutečnosti není mezi historiky a religionisty nijak kontroverzní či nové. Prohlašují kupříkladu, že Ježíš Kristus byl v podstatě obyčejný apokalyptický prorok, který předpovídal konec světa a nastolení božího království na zemi, které se mělo odehrát ještě za života jeho následníků. Toto proroctví bylo očividně mylné. To potvrzuje kupříkladu i světově uznávaný odborník na Bibli a rané křesťanství Bert Ehrman, autor více než dvaceti knih. Podle něj je obrovský rozdíl mezi tím, co o Bibli vědí badatelé a tím, co o ní vi laická veřejnost a věřící. V Jesus Interrupted píše:

Jedna z nejúžasnějších a nejvíce matoucích věcí na mainstreamovém křesťanství je, že studenti, kteří se učí historicko-kritickou metodu ve svých biblických hodinách, zdá se všechno zapomenou, když přijde čas stát se pastory. Jsou učeni kritickému přístupu k písmu, učí se o nesrovnalostech a rozporech, objevují všemožné historické chyby a omyly, zjišťují že je obtížné zjistit, jestli Mojžíš vůbec existoval nebo co říkal a dělal Ježíš. Zjišťují, že jsou i jiné knihy, které byly kdysi považované za kanonické, ale které se nakonec nedostaly do Bible (například jiná evangelia a Apokalypsy). Uvědomí si, že značná část biblických knih je pseudonymní (například napsané ve jménu apoštola někým jiným), že ve skutečnosti nemáme originály ani jedné z biblických knih, ale pouze kopie pořízené stovky let později, přičemž  všechny byly pozměňovány. To všechno se naučí a přesto když vstoupí do služeb církve, dají to všechno stranou... je pravidlem, že se pastoři zdráhají předávat dál, co se naučili v biblickém semináři."

A tady přicházejí noví ateisté, aby ukázali věřícím, že jejich víra stojí na chatrných historických základech. Jistě, od toho je to přeci víra, ale na druhou stranu, kdybyste se dnes dočetli v bulvárních novinách o někom, kdo údajně vstal z mrtvých tři dny po své smrti a pak byl vzat na nebesa, věřili byste tomu? Asi ne. Chtěli byste vidět důkazy. Přesto, když jde o křesťanství, zdá se, že lidé používají dvojí metr. Tvrdí, že křesťanství přežilo dva tisíce let, věří v něj miliardy lidí, tak na něm něco musí být. Jenže spousta prokazatelně mylných nauk přežila tisíce let. A při absenci důkazů, které by potvrzovaly Ježíšovo zmrtvýchvstání, bychom měli brát Bibli vážně asi tak jako nedělní vydání Blesku, které čtenář obvykle po přečtení zmuchlá, hodí do koše a do druhého dne zapomene.

Noví ateisté založili i mnoho neziskových organizací, jako třeba nedávno Reason project, ke kterému se hlásí mnoho významných osobností (nejen) akademického světa. Jeho cílem je "šíření vědeckých poznatků a sekulárních hodnot ve společnosti" a "podporovat kritické myšlení a narušovat vliv dogmatismu, pověr a fanatismu v našem světě." Členové projektu píší články, knihy, vystupují v televizi a ve veřejných debatách na univerzitách.

Jak se ale přesvědčila Ayaan Hirsi Ali, když kritizujete náboženství (zvláště to muslimské), můžete snadno přijít k úrazu. Tato žena původem ze Somálska, bývalá členka nizozemského parlamentu, zařazená časopisem Time mezi 100 nevlivnějších osob světa, je autorkou scénaře k filmu Submission o postavení žen v muslimském světě. Film natočil Theo Van Gogh, kterého v roce 2004 zabil na ulici muslimský fanatik. Na jeho těle zanechal připíchnutý vzkaz pro Hirsi Ali, jehož poselství bylo jasné: Budeš další na řadě. Ta zatím svému osudu uniká, ale jen za cenu toho, že musí žít permanentně pod dohledem bodyguardů. V současnosti je členkou zmíněného projektu Reason.

Na stránkách jako je exchristian.net můžeme vidět, že noví ateisté mají úspěchy v "dekonverzi" věřících. I v USA, kde je drtivá většina obyvatel věřících, se počet lidí bez vyznání neustále zvyšuje, ačkoliv ne tak výrazně, jak by si asi noví ateisté přáli. Mohou ale ovlivnit společnost v masovém měřítku? Zde je na místě být skeptický.  Pokud si totiž chcete udělat opravdu informovaný obrázek o debatě víra versus ateismus, je nutné zabřednout do velmi komplexních a sofistikovaných argumentů, kterými disponují obě strany sporu. Jenže jen málokdo si utváří svůj názor na základě racionální analýzy stovek či dokonce tisíců stran textu. Lidé většinou zaujímají stanoviska spíše na základě svých tužeb, emocí a předsudků, než čistě pomocí logiky a rozumu. Náboženství nabízí snadné odpovědi na palčivé otázky lidské existence, a proto nejspíš bude pro lidi vždy lákavé. V rozvinutých zemích má víra v Boha své zlaté časy za sebou, na druhou stranu to ale ani nevypadá, že by měla úplně vymizet.